Redaktor A2 Jan Bělíček o literárních a filmových dílech, jež se snaží dostat kulturu do života nejchudších vrstev.

Přestože politické napětí bylo v Evropě cítit už delší dobu, až s referendem o vystoupení Velké Británie z Evropské unie a po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, se vynořilo nové celosvětové téma. Kdo jsou vlastně voliči, kteří ženou autoritářské a konzervativní vládce k moci? Často (i když ne bez výjimek) se jedná o rozhořčené, bílé lidi z upadajících a zanedbávaných regionů jednotlivých zemí. Nezájem o jejich životy se ovšem zrcadlí i v současné kultuře. Mladý francouzský spisovatel Édouard Louis jde dokonce tak daleko, že ignorování nejchudších vrstev srovnává s bojem společenských minorit o vyšší zastoupení ve všech sférách společnosti. Pokud mají potomci imigrantů pocit, že svět literatury je věcí vzdělaných bílých elit, do nějž nemají šanci nikdy proniknout, v životech nejchudších Francouzů podle něj nemá literatura žádné místo. Patří jí jen pohrdání. Možná i právě kvůli tomu se v posledních letech objevila celá řada literárních a filmových děl, která chtějí tento stav napravit. Můžou být vůbec úspěšná? A jak by taková revoluce vlastně měla vypadat?

Jan Bělíček studoval českou literaturu a filozofii na FF UK v Praze, studia nedokončil. Od roku 2007 psal o kultuře pro deník E15 a čtrnáctideník A2. Mezi roky 2009 a 2011 působil jako moderátor a DJ nočního vysílání na Radiu 1, od roku 2012 pracoval jako literární redaktor A2. V roce 2013 spoluzakládal komentářový web A2larm, kde je redaktorem. Pravidelně přispívá do polského deníku Krytyka Polityczna a jeho anglické verze Political Critique.