Estetická archeologie neexistuje. Ale měla by. Přednáška filozofa Jakuba Stejskala působícího na Freie Universität Berlin.

Estetická archeologie neexistuje. Ale měla by. To, co se za ni někdy vydává, jsou jen různé pokusy o splynutí dvou estetických horizontů – vkusu archeoložky či archeologa a toho vzdálených kultur. Protože o vzdálených kulturách z principu často vesměs nic moc nevíme, tyto pokusy nepůsobí příliš přesvědčivě. V jejich jádru spočívá chybný, byť často jen implicitní předpoklad, že estetická archeologie je vlastně jen umělecká kritika za ztíženého přístupu k informacím. Ale smyslem estetické archeologie by nemělo být zhodnocení estetických kvalit toho kterého nálezu, nýbrž jeho klasifikace jakožto artefaktu určeného vyvolat estetickou reakci. Převládající mylné přesvědčení, že nejde tuto klasifikaci dělat bez hodnocení, brání tomu, aby estetická archeologie mohla skutečně vzniknout. Jak by estetická archeologie (ne)měla vypadat, Stejskal předvede na příkladu kykladských sošek z doby bronzové.

Jakub Stejskal od roku 2017 působí na Freie Universität Berlin v Dahlem Humanities Center. V roce 2014 získal doktorát na Univerzitě Karlově v Praze. Ve své disertační práci zkoumal filozofické prameny a důsledky myšlenky umění jako „druhé přírody“ (Aristotle, Hobbes, Rousseau, Kant, Hegel, Lukács, Adorno, McDowell, Pippin). Od roku 2011 působil na Katedře estetiky, kde vyučoval především teorii vizuálního umění. Působí také jako redaktor časopisů Estetika a Sešit pro umění.