Sólový koncert violoncellisty Matthiase Lorenze (Drážďany) uvádějící Alvina Luciera a Mortona Feldmana. V úvodu komentář Petra Bakly o těchto dvou legendách americké avantgardy.

18.30
Petr Bakla o Lucierovi a Feldmanovi

Hudba se musí slyšet. Ovšem o hudbě Alvina Luciera, který se rád odvolává na „No ideas but in things“ Williama Carlose Williamse, si lze docela dobře také vyprávět—ty ideje si přímo říkají o to, být pojmenovány, chtějí, abychom o nich přemýšleli, a tedy používali slova. S Mortonem Feldmanem je to složitější - John Cage mu snad jednou vyčetl, že se příliš zabývá krásou, že je estét. Faktem je, že kolem Feldmana krouží spíše většinou notoricky známé historky a sama jeho hudba slovům uniká snáze než Lucierova. Ale mluvit (protože přemýšlet) se dá a má o všem. Začneme konstatováním, že tyto dvě legendy americké hudební avantgardy spojuje výjimečná citlivost vůči materiálu. Hned si však budeme muset povědět, co to ten materiál je!

19.30
Novoroční koncert

Program:

Alvin Lucier: Glacier (2009)
Morton Feldman: Intersection 4 (1953)
Morton Feldman: Projection 1 (1950)
Charlotte Seither: krü (2018)
Albrecht Kunze: Schatten 2/4/5 (1992)

Hraje Matthias Lorenz, violoncello.

V Ostravě, městě se spoustou zajímavých míst, je jedno velmi zvláštní: bývalý Bauhaus, v němž působí PLATO. Jediný obrovský prostor, jehož akustika je neuvěřitelná, zároveň však pro většinu skladeb problematická. Program koncertu je proto speciálně navržen pro tuto halu s „nekonečným“ dozvukem. Na jedné straně jsou tiché, asketické Feldmanovy skladby, v nichž má každý jednotlivý tón nebo skupina tónů okolo sebe volné místo, či minimalistická kompozice Kunzeho, jež sál zaplní převážně jediným tónem. Na straně druhé pak přináší skladby, jako je krü Charlotte Seither a Glacier Alvina Luciera, které používají daný prostor jako svého druhu rozšíření, prodloužení sólového nástroje. Nejzřetelnější je to v Lucierovi: hlavním zdrojem zvuku je sice stále violoncello, to ale rozrezonuje místnost natolik, že interference vracejícího se zvuku s aktuálně hraným tónem jeho charakter promění způsobem, jaký byste nikdy nečekali.

Publiku se tak dostane intelektuálně a strukturálně vydatné stravy stejně jako velikého zvukového dobrodružství.

Matthias Lorenz

Matthias Lorenz (1964) studoval hru na violoncello na akademii ve Franfurtu nad Mohanem. Ve své práci se soustředí – jako teoretik i interpret – na soudobou hudbu. Díky svým sólovým vystoupením a rozhlasovým nahrávkám procestoval celou Evropu. Od roku 1996 se účastnil tří produkcí Frankfurtského baletu (s choreografem Billem Forsythem). Také se příležitostně podílí na rockových, popových a elektroakustických projektech. V roce 2001 založil elole-pianotrio a od roku 2003 je členem drážďanského ansámblu courage. Od roku 2011 hraje v Ostravské bandě.

Děkujeme Česko-německému fondu budoucnosti za laskavou podporu.
Mediálním partnerem koncertu je HIS Voice.