Vzdělávací projekt:

Letní akademie současného umění pro pedagogy 2020

Určeno pro 20 pedagogů SŠ, ZŠ, MŠ a studenty VŠ bez omezení aprobace

Zápisné:
450 Kč (zahrnuje oběd a brunch)

Registrační formulář
Závazná registrace do 30/6

 

Současný obraz včerejška

Třetí ročník akademie pro pedagogy si v souladu s celoročním projektem PLATO, kterým jsou intenzity, vybral za ústřední téma fenomén paměti a s ním související otázky archivace, historie, kolektivní paměti a její transformace především očima současného vizuálního umění. V rámci dvoudenní akademie nahlédneme prostřednictvím setkání s umělci, teoretiky a pedagogy na možnosti práce s pamětí a vyzkoušíme postupy, jež se uplatňují při práci se vzpomínkou. Přiblížíme fenomén historické neboli sociální paměti nejen Čechů, ale díky svým specifikům také Slováků, a odhalíme silný proud tzv. historiografického obratu v umění světovém i naší provenience.

Hosté:

Zbyněk Baladrán
Umělec a kurátor

Josef Märc
Didaktik dějepisu, SŠ a VŠ pedagog (Filozofická fakulta na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem)

Erika Mészárosová
Umělkyně

Sláva Sobotovičová
Umělkyně, performerka, pedagožka (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)

Jan Zálešák
Kurátor, teoretik umění a pedagog (Fakulta výtvarného umění na Vysokém učení technickém v Brně)

Zbyněk Baladrán (1973) – konceptuální umělec vyjadřující se především prostřednictvím videa a instalace. Na poli současného umění je činný již od počátku nultých let, kdy absolvoval studia na pražské Akademii výtvarných umění. Těm předcházelo několik let na dějinách umění Filozofické fakulty na Karlově univerzitě v Praze. Kromě umělecké praxe, za kterou byl několikrát nominován na cenu Jindřicha Chalupeckého, se věnuje také kurátorství. Je zakládajícím členem sdružení pro výzkum a kolektivní praxi – Display. Spolu s Vítem Havránkem se podílel na projektu výzkumu sociální a politické transformace s názvem Monument transformace, jehož výstupem byly výstavy i publikace. Ve své umělecké tvorbě Baladrán často využívá mechanismů naší paměti a vizuální historie. Uvažuje nad smyslem umění, dává impuls k jeho neustálé redefinici.

Josef Märc (1964) – absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů český jazyk a literatura – dějepis). V současné době působí na Filozofické fakultě tamtéž a jako učitel dějepisu a literatury na Gymnáziu Chomutov. Ve své praxi se zabývá především didaktikou dějepisu a historií 20. století, specializuje se na odsun Němců a holocaust. Kromě pedagogické a publikační praxe zkoumá především inovativní metody ve výuce dějepisu. Spolupracoval s institucemi jako Člověk v tísni, moderni-dejiny.cz, USC Shoah Foundation, Ústav pro studium totalitních režimů, Židovské muzeum Praha.

Erika Mészárosová (1992) – absolventka ateliéru Koncept – objekt – instalace na Fakultě umění Ostravské univerzity a Pedagogické fakulty Trnavské univerzity. Vizuální výstupy její tvorby vychází především z výzkumu za pomoci historických metod. Témata, která zpracovává, jsou různá, především feministická.

Sláva Sobotovičová (1973) – vedoucí katedry volného umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM), kde po studiích na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění a pražské Akademii výtvarných umění také obhájila svou disertační práci. Těžištěm její tvorby se staly běžné, často banální události a procesy, "nízká" kultura a apropriovaný text. Ve své tvorbě se specializuje především na videoperformance, performance a instalaci. V poslední době často spolupracuje s Davidem Feslem; jejich spolupráce opakovaně tematizuje komunikaci v rámci umělecké komunity (směrem dovnitř i navenek).

Jan Zálešák (1979) – kurátor a teoretik, přednášející a vedoucí katedry teorií a dějin umění na Fakultě výtvarných umění na Vysokém učení technickém v Brně. Studoval pedagogiku v Hradci Králové, později pokračoval v doktorském studiu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Věnuje se také kurátorské praxi, v letech 2008–2010 působil jako kurátor brněnské Galerie mladých, kromě jiných spolupracoval později také s brněnskou Fait Gallery, s brněnským Domem umění, se zlínskou Galerií Kabinet T nebo s pražskou Galerií Václava Špály, s FUTUROU a galerií Emila Filly v Ústí nad Labem. V roce 2011 pod hlavičkou Vědecko-výzkumného pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze vydal publikaci Umění spolupráce věnující se oblasti participativního umění a spolupráci umělců ve dvojicích či uměleckých skupinách. Ve výzkumu se však také zaměřil na umění ilustrující tzv. archivní obrat, kdy se věnoval uměleckým dílům, jež vznikala jako výsledek výzkumu v oblasti paměti, historie či archivu.

Děkujeme za podporu Ministerstvu kultury ČR a Moravskoslezskému kraji.