Výběr snímků Oleksyie Radynského, Vasyla Cherepanyna a Sarmena Beglariana, Mykoly Ridného a AntiGonny.

Circulation (11 min, UA, 2020)

Tři roky pozorování pohybující se krajiny Kyjeva zhuštěné do 11 minut promítacího času.

Režie: Oleksiy Radynski
Producent: Lyuba Knorozok
Kamera: Max Savchenko
Zvuk: Andrij Borysenko

Antagonisms of Memory in Post-Maidan Kyiv (16 min, UA, 2020)

Po revoluci na Majdanu a ruské vojenské okupaci Ukrajiny v roce 2014 obsadily území paměti militarismus a politická reakce. V kontextu války a nacionalistické diskurzivní dominance jako jednoho z jejích důsledků se „vlastenecký“ populismus snaží externalizovat sovětské období a zpětně nacionalizovat historickou paměť. Politika dekomunizace nabyla v městském prostoru tvrdé a násilné podoby ničící obrazy a památky zděděné ze socialistické minulosti. Film zkoumá několik komunistických památníků v dnešním Kyjevě, které je stále obtížné začlenit do rámce národního státu jako neustále znepokojující místa politické nespokojenosti.

Kurátoři a režiséři filmu: Sarmen Beglarian, Sylwia Szymaniak
Kamera a střih: Michał Matejko
Operátor dronu: Oleh Veheria

Autorská dvojice svůj honorář věnuje ve prospěch sbírky na podporu ukrajinské armády.

No! No! No! (22 min, UA, 2017)

Hlavními hrdiny filmu jsou mladí lidé z Charkova, města ležícího ve východní části Ukrajiny. V době vypuknutí války v sousedním regionu Donbas jim je kolem dvaceti. LGBT aktivista a básník, modelka, skupina pouličních umělců, tvůrce počítačové hry – tito všichni jsou umělci nebo pracují v kreativním průmyslu, typickém pro poklidný život velkoměsta. Blízkost války však ovlivňuje každou z postav a jejich aktivity. Protagonisté reagují a reflektují politické události prostřednictvím svého specifického vztahu k sociálním médiím a k městskému prostoru kolem sebe.

Scénář, režie, střih a produkce filmu: Mykola Ridnyi
Kameramani: Mykola Ridnyi, Dmytro Pashko, Vadym Smarchenko

AntiGonna (ve spolupráci s Nikitou Kadan): Lucid Skin (16 min, UA, 2021)

Hlavním hrdinou je umělec, který přehodnocuje svou identitu. Jeho sebepoškozování je způsob, jak potrestat svou „maskulinitu“. Po dalším sezení (zdokumentované případy sebepoškozujícího jednání) se oblékne jako drag a jde na večírek. Zpočátku uniká do fantazie bezpečí a svobody, ale nakonec se náhle vrací do reality, kde se utváří fantazma masochismu.

Oleksiy Radynski (*1984) je filmový režisér žijící v Kyjevě. Po studiu filmové teorie na Kyjevsko-mohyljanské akademii se zúčastnil několika experimentů v oblasti filmového vzdělávání, mimo jiné programu Home Workspace (Ashkal Alwan, Bejrút) a Labor in a Single Shot Haruna Farockého a Antje Ehmann. Jeho filmy byly promítány mimo jiné na Mezinárodním festivalu krátkých filmů v Oberhausenu, MFF Docudays, DOK Leipzig, Kurzfilmtage Winterthur, Institute of Contemporary Arts (Londýn), e-flux (New York), S A V V Y Contemporary (Berlín), International Studio & Curatorial Program (New York). Jako esejista přispěl do řady publikací. V roce 2008 spoluzaložil Visual Culture Research Center. V letech 2019-2020 byl stipendistou BAK na basis voor actuele kunst v Utrechtu.

Vasyl Cherepanyn (*1980) je ředitelem Visual Culture Research Center (Výzkumného centra vizuální kultury v Kyjevě), vyučuje na Katedře kulturních studií Kyjevsko-mohyljanské akademie a je redaktorem časopisu Political Critique (Politická kritika – ukrajinské vydání).

Sarmen Beglarian (*1973) je kurátorem a spolukurátorem výstav, festivalů a instalací v galeriích i ve veřejném prostoru. Vystudoval psychologii na Univerzitě kardinála Stefana Wyszyńského ve Varšavě a absolvoval postgraduální kurátorský kurz na Jagellonské univerzitě v Krakově. Pravidelně spolupracuje s Polskou nadací moderního umění ve Varšavě. Společně se Sylwií Szymaniak vede projekt Keret House a umělecký prostor Biuro wystaw Nadace polského moderního umění. Uspořádal řadu výstav a uměleckých projektů v Polsku i v zahraničí.

Mykola Ridnyi (*1985) je umělec, filmař a esejista, který žije a pracuje v Kyjevě. V roce 2008 absolvoval Národní akademii designu a umění v Charkově. Od roku 2005 je zakládajícím členem skupiny SOSka, uměleckého kolektivu, který kurátoroval a organizoval velké množství uměleckých projektů v Charkově. Od roku 2017 je spoluredaktorem internetového časopisu Prostory. Ridnyi pracuje napříč médii od site-specific instalací a sochařství po fotografii a experimentální filmy. Jeho díla byla uvedena na výstavách a filmových festivalech, včetně Transmediale na HKW v Berlíně (2019), 35. festivalu dokumentárních filmů v Kasselu (2018), The Image of War v Bonniers Konsthall ve Stockholmu (2017), All the World's Futures na 56. benátském bienále (2015), The School of Kyiv – Kyiv Biennale (2015) a dalších místech.

AntiGonna (*1986), nezávislá filmařka, queer umělkyně, herečka a trash modelka. Zkoumá problémy strachu, násilí, smrti a nové vize sexuality. Tvoří v žánrech jako videoart kombinovaný s formátem future filmu a experimentálním dokumentem, hudební video, virtuální realita, fotografie a další. Zkoumám dimenze sexuálních strachů, perverzí a tabu –⁠ věcí, které jsou veřejným míněním potlačovány jako deviantní rysy. Její práce je autobiografická, ale její obrazy jsou přísně metaforické a slouží jako výrazový prostředek. Ve své tvorbě kombinuje prvky porna a hororu, a to způsobem, který neutralizuje jakoukoli komerční přitažlivost obou. Sexuální a strašidelné zde nejdou ruku v ruce, aby vyvolávaly touhu, jak to vidíme v exploatační kinematografii, ale překrývají se, otravují chtíč prvního a vystavují na odiv laciné účinky druhého. Žije a pracuje v Kyjevě.

♯WeStandWithUkraine