Příběhy o lásce, anarchii, péči a zániku, jak je vypráví Teos Romvos a Chara Pelekanou.

„Proč předstírat, že jsme lepší, chytřejší, novátorštější, kulturnější?“ T. R.

Výstava je inspirována dílem řeckých aktivistů, umělců a ekorebelů Teose Romvose a jeho partnerky Chary Pelekanou. Přibližuje průkopnickou práci páru, který definoval řecký underground a propagoval sociální ekologii. Výstava vychází především ze dvou raných alternativních prostorů pro kolektivní myšlení a činnost: kultovního časopisu TRYPA (1980–1981, v překladu Díra) a knihkupectví spojeného s nakladatelstvím Octopus Press (1974–1976, Athény). Sleduje příběh Teose a Chary ve spleti příběhů, lidí, historických i politických událostí, společenských bojů, ekologických vizí a srdečních záležitostí, který má svůj počátek v Athénách a přes mnoho dalších míst se dostává až na řecký ostrov Syros. Za výstavou TRYPA, která je troufalou spekulativní fabulací představenou v PLATO, stojí kurátorka Nadja Argyropoulou, umělkyně Evi Kalogiropoulou, Daniela a Linda Dostálkovy a mnoho dalších.

Teos Romvos (nar. 1945), spisovatel, překladatel a aktivista, je spjat s nezávislou athénskou undergroundovou scénou a ekologickým hnutím. Narodil se v Athénách, po střední škole prošel mnoha zaměstnáními a chvíli se i toulal. V roce 1961 začal pracovat na lodích, žil v Latinské Americe, Japonsku, Spojených státech, ve Francii (1966–1969), Německu (1969–1974 a 1987–1991), v Kranidi na Peloponéském poloostrově (1981–1984) či v Africe (1984–1985). Mezi jednotlivými cestami se vracel do Athén a v roce 1993 se spolu s Charou Pelekanou usadili v Apano Chora na kykladském ostrově Syros. Je ústřední postavou boje za zrušení zastaralého a krátkozrakého vnímání pokroku, který vedl k nekontrolovanému ničení jedinečného egejského ekosystému. Ve Francii absolvoval filmařské kurzy a vytvořil své první experimentální filmy. Později se v Německu připojil ke kruhu německých spisovatelů a vytvářel filmy, které nikdy nedokončil; pracoval pro německou televizi, psal scénáře a nahrával kazety o literatuře. Po návratu do Athén po pádu junty a obnovení demokracie v roce 1974 založil legendární knihkupectví Octopus Press, kde působil jako vydavatel, mj. časopisu Trypa. Je autorem několika knih, mnoho jeho článků bylo publikováno v novinách a časopisech. Překládal mj. Charlese Bukowského. Posledních 25 let, která trávil na ostrově Syros, se věnoval především ekologickému aktivismu, spolupracoval s ostrovany, ale i s vědci a zahraničními organizacemi. Podílel se na vytvoření Egejské sítě environmentálních organizací, založení Kykladského geoparku a jeho uznání UNESCO. Vede online magazín Eyploia.

Chara Pelekanou (nar. 1951) vystudovala obor historie a archeologie na Athénské univerzitě. Během diktatury v letech 1967–1974 se přidala ke studentskému hnutí odporu a účastnila se demonstrací, bojů a různých veřejných akcí volajících po obnovení demokratické vlády v zemi. Dnes je ústřední postavou boje za zrušení zastaralého a krátkozrakého vnímání pokroku, který vedl k nekontrolovanému ničení jedinečného egejského ekosystému. V roce 1976 se seznámila s Teosem Romvosem a podílela se na jeho publikační a aktivistické činnosti i progresivních vzdělávacích projektech v Athénách i mimo ně. Zásadně se zasloužila o vznik časopisu Trypa a pracovala jako redaktorka v několika vydavatelstvích. V roce 1981 se s Romvosem odstěhovala z Athén na venkov a později do Afriky, kde učila na řeckých školách v Kongu. V letech 1987–1991 žila v Berlíně, kde zažila pád berlínské zdi a vznik jednotného Německa. Po návratu do Řecka se usadila na ostrově Syros, kde společně s Teosem Romvosem spolu s farmáři, aktivisty, pedagogy, umělci a řeckými i zahraničními vědci vytvořila Egejskou síť environmentálních organizací. Paralelně se také podílí na vydávání online časopisu Eyploia, je spoluzakladatelkou Kykladského geoparku a snaží se o jeho uznání UNESCO. Pelekanou fotografuje, natočila několik krátkých filmů o životě na ostrově Syros, z nichž je silně patrný ekologicky orientovaný přístup autorky.

Evi Kalogiropoulou (nar. 1985) je vizuální umělkyně a filmařka působící v Athénách a v Londýně, vystudovala Athénskou univerzitu ekonomie a obchodu a Athénskou školu výtvarných umění. Na londýnské Royal College of Art získala magisterský titul v oboru Moving Image. V současné době je rezidentkou v Somerset House Studios v Londýně. Ve svých projektech zkoumá myšlenky spojované s inkluzí a vyčleněním, identitu vytvářenou napříč kulturami, ženské postavy v antické řecké mytologii a postapokalyptická prostředí. Umělkyně je zastoupena athénskou Breeder Gallery, její díla jsou také součástí mnoha zahraničních sbírek. Účastnila se výstavy The Same River Twice pořádané nadací DESTE Foundation v New Museum v New Yorku. Její krátký film Motorway 65 byl vybrán do oficiálního soutěžního výběru na 73. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, další filmy se promítaly v Londýně, například ve Whitechapel Gallery nebo Chisenahale Gallery.

Nadja Argyropoulou (nar. 1964) je nezávislá kurátorka žijící v Athénách. Získala bakalářský titul v oboru historie a archeologie na Athénské univerzitě a magisterský titul v oboru historie a teorie na University of Essex ve Velké Británii. Pracovala jako ředitelka kulturního programu pro Hellenic American Union v Athénách, v roce 2003 vedla kulturní oddělení na ministerstvu zahraničí během řeckého předsednictví EU a v letech 2005 a 2007 působila jako asistentka kurátora řeckého pavilonu na bienále v Benátkách. Spolupracovala s mnoha prestižními kulturními institucemi a organizacemi (např. DESTE Foundation, Onassis Foundation, Stavros Niarchos Foundation, Neon Foundation, Are | are-events.org, ad.). Jako kurátorka má za sebou řadu výstav a interdisciplinárních projektů.