Retrospektivní výstava umělkyně, která se v rámci širších společenských témat ve svých dílech zabývá ženskou zkušeností a překonáváním nejen genderových stereotypů.

Většina umělců a umělkyň se vyhýbá prvním plánům. Ne tak Lenka Klodová, která v rámci své inkluzivní tvorby, v dobách, kdy inkluze ještě nebyla tématem, beze strachu zacházela a zachází s prvoplánovými narážkami, odvozeninami, přirovnáními, připodobněními, dvoj- a vícesmysly. Jak je možné se takto „špinit“ s obsahy, které jsou po ruce nebo jejichž povrch bublá lidovými fórky a průpovídkami? První plány jsou zdánlivě jednoduché a Klodová s nimi nezachází bůhvíjak komplikovaně, ovšem to, co jednotlivé části mozaiky skládají dohromady, je prozíravé, závažné, navazující a trvající; nahoře sranda a pod ní pevná feministická konstrukce.

S postupem času hravost autorčiných performancí, instalací, objektů a obrazů sedimentovala do geologické vrstvy důležitých témat (nejen) na české scéně: tělesnost, těhotenství a mateřství, nahota, sex, erotika, pornografie, ageismus apod. Ukazuje naše podvědomé libosti, zvyky, návyky, zlozvyky, útlaky. Kolik tvůrců nebo tvůrkyň v roce 2000 hovořilo o propojenosti modernity, maskulinity a industrializované krajiny? Časopis Lenky Klodové Komíny velmi populárně, vtipně a vděčně přináší toto velké téma na uměleckou scénu a nechává je, aby bylo pochopeno různými způsoby. Proto na tyto její rané práce rádi vzpomínáme; a nejen to, umělkyně sama je může stále provazovat se současností.

Lenka Klodová je také jedna z prvních českých umělkyň, která vystupovala otevřeně feministicky a ukazovala nikoli feminismus vítězný, ale feminismus performativního genderu, otevřené tělesnosti, inkluze a péče, což byl pro společnost devadesátých i nultých let u nás docela nový obraz. Zacházet v umění se sexem a pornočasopisem bylo stále ještě trochu excentrické, což Klodová dokázala překonat tím, že se neustále k těmto tématům vracela a zpracovávala je se zvláštní samozřejmostí, jako by se svlékala před koupelí. Klodová sama říká, že nahota je jednoduchý nástroj, ovšem velmi podstatné je, jak s ním kdo zachází a co jím sleduje. Pole, které se jím dá zkoumat a prověřovat, je totiž velmi rozsáhlé a Klodová jím provádí revizi morálních konvencí, sexuálních norem, patologických jevů či průmyslového zotročování těla a uvolňuje jiné způsoby prožívání těla od jeho prostého a euforického zvědomění, touhy a rozkoše nebo osvobození se od genderových, věkových a jiných skrupulí. Zaměření Klodové není jen feministické, ale stále výrazněji ekofeministické.

Kůže, kůžička, koženka, Boženka, divoženka. Koženka je věc, u které si samyi rozhodujeme, jestli vyzní příjemně a přátelsky či ne. Někteří si ji vztáhnou k nepříjemným povrchům levných a umělých imitací, jiní tyto imitace naopak přijmou do svého esteticko-politického spektra a preferují je jako demonstraci toho, jak nebezpečná je ortodoxie přírodní, rasová a národní. Při tomto jednom slovu si vybavíme celý balík aktivismu od kožešinových a kožených kampaní přes protirasistické protesty a LGBTQW rezistenci. Koženka samozřejmě odkazuje mnoha způsoby ke kůži a pro Lenku Klodovou funguje hlavně jako zdrobnělina, podobně jako Boženka; toto jméno nám připomene autorčin světelný nápis BOŽENA, svítící střídavě jako BOŽE ŽENA (O Boženě, 1997). Propojuje se také silně s její prací na téma erotického a pornoprůmyslu, na naší výstavě zastoupenou návraty k erotickým a pornočasopisům či médiím (za všechny práce můžeme zmínit pilotní číslo časopisu Ženin, 2005 – pro druhou polovinu lidstva; časopis Bříza, 2000 – fotografie bříz oblečených do sukní; již zmíněné Komíny, 2001 nebo sérii V rukou, 2001 – fotografie něžně svírající v dlani vystřižené ženské pornoakty, která spojuje oblast pornoprůmyslu s péčí, na objekt přeneseným mateřstvím a ženskou sounáležitostí).

Výstava Lenky Klodové v rámci projektu Ó a ach, krása, ruina a strach má do jeho druhého obrazu Čas oplakávání vnést představu tělesné ruiny, ovšem v jiném smyslu než těla zborceného a zhrouceného. Chtělyi bychom společně vyvolat představu konce hodnotícího a jednostranného pojetí těla, těla jako schrány oddělené od mysli, těla jako nádoby hříchu, těla jako pohlavního signifikantu, těla zahalovaného, mrzačeného a ukrývaného, těla odhalovaného, vydělávajícího a spotřebního, těla pro dětství, mladost a stáří, těla zdravého a nemocného. Oplakávání je performativní akt a naše tělesnost a nahota v něm získávají kolektivní rozměr. Právě citlivé rozhraní těla intimního, rodinného a veřejného nebo jeho promíchání nám může časem pomoci odnaučit se mnohé návyky, kterými naše těla nebo těla jiných svíráme a trápíme.

Lenka Klodová do PLATO přichází jako místní rodačka (narodila se sice v opavské nemocnici, ale žila v Ostravě; vrací se tedy do místa svého dětství, dospívání, uměleckých počátků) a jako příznivkyně festivalu Malamut. I proto chceme výstavu koncipovat trochu retrospektivně a ukázat jakousi „sounáležitost s Ostravou“, byť bez ambicí průkaznosti. Klodová bude na výstavě pokračovat v prezentační technice „meshupování“ vlastní tvorby, která zahrnuje také vznik nových objektů rozvíjejících dvě tvůrčí linie.

„Meshupování jsem objevila už při výstavě ve Futuře jako pro mne příznivý způsob, jak se vypořádat s vystavováním starších věcí. Vytvořené dvě skupiny objektů umožňují dávat dohromady poměrně hodně prací z období asi čtyř až pěti let. Torza (sádrové odlitky autorčina těla či těla žen z její rodiny, jež mají místo hlavy obrazovku s autorčinými videi – pozn. kurátorky) jsou zároveň vyvrcholením toho, čemu jsem se věnovala v době koronavirové epidemie. Hladila jsem sádrové odlitky mé mámy a dcery. Dokonce se mi podaří je doplnit o odlitky mé sestry a tety, takže v tom souboru bude celá ženská pokrevní větev. Nyní jim nasadím hlavu plnou svých performativních videí. Spojuji tak svou tvorbu se svou rodinou, které není můj přístup k umění blízký, a také tím vlastně ukazuji, že jsou v něm přesto přítomni a jsou jedním z jeho východisek. Objekt Magazíny oživuje moje milované téma tištěných erotických časopisů, byť si nyní z nich bere hlavně grafické členění – z tohoto typického členění se stává konstrukce, která zase ponese větší sadu videí a hlavně fotografických děl. Umístěním různých akcí vedle sebe se zde potkám sama se sebou. Konstrukce Magazínu podtrhne erotický charakter prací, i kdyby takový nebyl,“ říká Lenka Klodová.

V průběhu výstavy proběhne performance umělkyně.

Edith Jeřábková

Lenka Klodová se ve svých dílech zabývá ženskou zkušeností, na niž nazírá z mnoha různých úhlů pohledu a v rámci širších společenských témat. Zaměřuje se na tělesnost, těhotenství a mateřství, nahotu, pornografii, ageismus a podobná témata. Ve svých pracích funkčně a s důraznou otevřeností využívá humor jako prostředek k odbourání moralistních bariér při komunikaci složitých společenských témat. Klodová do detailu prostudovala specifika ženského vnímání sexuality a své vlastní mateřství využila k možnosti vnést toto téma na pole umění přímým způsobem, který ještě nedávno nebyl myslitelný. Opakovaně se vrací k otázkám vztahů mezi mužem a ženou a k tématu ženské sexuální touhy. Média, která k tomu používá, jsou různá, ale základ mají v performativitě. Lenka Klodová spolupracuje s nakladatelstvím Divus a organizuje FNAF – Festival nahých forem. Od roku 2010 působí jako vedoucí Ateliéru tělového designu na Fakultě výtvarných umění v Brně.

Děkujeme za podporu Ministerstvu kultury ČR a Moravskoslezskému kraji.

Výstavu podpořila Fakulta výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně.