Komu patří vzpomínky? Výstava slovenské umělkyně Moniky Pascoe Mikyškové je věnována třezalce a autorčině babičce, která ji sbírala a byla pro ni v dětství vzorem ženskosti a vnitřní síly.
Louka na kopci, skláníme se společně a sbíráme žluté květiny. Já po boku své babičky, je mi čtyři nebo pět let. Ptám se, k čemu jsou byliny, a babička mi odpovídá, že na očistu. Toto je nejstarší společná vzpomínka, kterou na ni mám. Rok poté, co jí zemřel syn, sbírá u naší chalupy třezalku tečkovanou. — Monika Pascoe Mikyšková
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum, lidově čarovník nebo krev svatého Jana) je známá pro své použití na uklidnění nervů, lepší spánek a proti depresi. Slovo hypericum pochází z řeckých slov hyper (nad) a eikon (ikona), protože bylinu bylo zvykem věšet nad ikony jako ochranu před zlem. Ve starověkém Římě a Řecku se často pálila proti zlým duchům a nemocem. Když třezalku na pastvinách snědly krávy, její červená tekutina zbarvila mléko do růžova, což si lidé ve středověku mylně vysvětlovali tím, že krávy jsou posedlé zlým duchem.
Umělkyně Monika Pascoe Mikyšková se zajímá o rostliny a jejich léčebné účinky. Vzpomínky na třezalku se tak stávají nejen vzpomínkami autorky, ale i její babičky – a zároveň vzpomínkami všech, kdo ji kdy sbírali.
Monika Pascoe Mikyšková žije a pracuje v Bratislavě, kde také absolvovala magisterské a doktorské studium na Vysoké škole výtvarných umění. V roce 2004 se zúčastnila studijního pobytu v ateliéru Roxy Walsh na univerzitě New Castle Upon Tyne ve Velké Británii. Je finalistkou Ceny Oskara Čepana za rok 2022. V roce 2019 a 2023 obdržela stipendium Nadace NOVUM, v roce 2015 získala cenu Collection invitation prize v soutěži Essl Art Award CEE. Monika Pascoe Mikyšková se dlouhodobě zajímá o vztah lidí a rostlin, o rostlinné rituály, etnobotaniku, ekologii a sdílenou více-než-lidskou emocionalitu. Kromě své umělecké činnosti se věnuje také edukativní práci. O své tvorbě se vyjádřila takto: „… keďže príroda je jednou z mojich hlavných inšpirácií, záleží mi na jej ochrane a podporujem všetky environmentálne aktivity, ktoré sa snažia zmeniť súčasnú klimatickú situáciu. Rovnako si myslím, že moje práce vychádzajú zo ženskej skúsenosti v súčasnom svete…“ Své práce představila na výstavách v galerii Arosita v bulharské Sofii, v galerii Tsekh v Kyjevě, v Nové synagoze v Žilině, v OTS Las Cruces Research Station v Kostarice, v Kunsthalle Bratislava, v Galerii Jiří Švestka v Praze, v muzeu MAK ve Vídni; v Galerii Kurzor, Centru pro současné umění Praha; na bienále Renewal Biennale Zielona Góra v Polsku.
Výstava se koná v Klíčové dírce, prostoru pro zahradu, pěstování, hru a umění.
Hlavní partneři:
Poděkování za spolupráci: JAF HOLZ spol. s r.o., Ferona, a.s., BALSHOP
Zvláštní poděkování: Johanna Grigarová, Dionýz Troskó