Komu patří vzpomínky? Výstava slovenské umělkyně Moniky Pascoe Mikyškové je věnována třezalce a autorčině babičce, která ji sbírala a byla pro ni v dětství vzorem ženskosti a vnitřní síly.

Louka na kopci, skláníme se společně a sbíráme žluté květiny. Já po boku své babičky, je mi čtyři nebo pět let. Ptám se, k čemu jsou byliny, a babička mi odpovídá, že na očistu. Toto je nejstarší společná vzpomínka, kterou na ni mám. Rok poté, co jí zemřel syn, sbírá u naší chalupy třezalku tečkovanou. — Monika Pascoe Mikyšková

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum, lidově čarovník nebo krev svatého Jana), je známá pro své použití na uklidnění nervů, lepší spánek a proti depresi. Slovo hypericum pochází z řeckých slov hyper (nad) a eikon (ikona), protože bylinu bylo zvykem věšet nad ikony jako ochranu před zlem. Ve starověkém Římě a Řecku se často pálila proti zlým duchům a nemocem. Když třezalku na pastvinách snědly krávy, její červená tekutina zbarvila mléko do růžova, což si lidé ve středověku mylně vysvětlovali tím, že krávy jsou posedlé zlým duchem.

Umělkyně Monika Pascoe Mikyšková se zajímá o rostliny a jejich léčebné účinky. Vzpomínky na třezalku se tak stávají nejen vzpomínkami autorky, ale i její babičky – a zároveň vzpomínkami všech, kdo ji kdy sbírali.

Hlavní partneři:

Poděkování za spolupráci: JAF HOLZ spol. s r.o., Ferona, a.s., BALSHOP
Zvláštní poděkování: Johanna Grigarová, Dionýz Troskó