dnes

PLATO

csen
Dočasné struktury 6

zázemí pro edukaci
Žlutá

Od

Umělec:
Martin Zet

Kurátoři:
Marek Pokorný, Iveta Horáková, Alice Sovadinová

 

S návrhem na oslovení Martina Zeta jako autora zázemí pro edukaci přišly lektorky edukačních programů PLATO. Jejich aktivní účast a stanovení praktických požadavků na funkčnost uměleckého díla byly nezbytnou podmínkou další spolupráce umělce s kurátorem. Umělec vytvořil doslova „tvárné“ prostředí, které slouží jak žákům a studentům při edukačních programech, tak i účastníkům tvůrčích dílen a workshopů s umělci.

„Obdobně jako přistupujeme k celému prostoru bývalého hobbymarketu, jsou také všechny naše projekty v principu neseny poněkud naivní ideou umění jako procesu vzdělávání a sebevzdělávání. Chápeme ho jako vytváření, přetváření sebe sama prostřednictvím účasti na něčem, co je jiné, nám nové a (zatím, stále) neznámé. Přestože spojujeme vzdělávání s dalšími funkcemi umění, chápeme je jako samostatnou, specifickou aktivitu, cennou samu o sobě. A vyžadující či zasluhující si kromě času a energie, které jim věnujeme, i vlastní, zjevné místo. Znamení.

Martin Zet k vytvoření takového prostoru využil dvě jednoduchá, ale účinná východiska. Barevné světelné vykroužení místa, které je i zdálky patrné jako vymezená, avšak od celého prostoru fyzicky neoddělená zóna. Světlo jako stále platná metafora. Druhým principem je představa opory pro společnou práci, bez níž – ať už si ji představíme v jakékoli podobě – není vzdělávání a poznávání možné. Tedy stůl. Kolem nějž se scházíme a sdílíme u něj naše poznatky, zkušenosti či dovednosti i naši neznalost. Stůl jako socha. Socha jako stůl. Dotvořená návštěvníky v době, kdy hlína, z níž byl autorem vytvořen, teprve usychala.

Situace je prostá, ale otevřená. Poskytuje elementární zázemí, ale neuzavírá nás v něm. Předjímá, ale nic nevynucuje.“

Marek Pokorný

Martin Zet (*1959, Praha, ČSSR) vystudoval v letech 1979 až 1985 ateliér monumentálního sochařství na pražské AVU. Vlastní Zetova tvorba se od počátku 90. let minulého století pohybuje od efemérních akcí, performancí a intervencí do veřejného prostoru po videa nebo metaforická gesta. V posledních letech se ve své práci zabývá osudem sochařských realizací minulého režimu. Téma reflektuje prostřednictvím odkazů na díla svého otce, významného figuralisty a autora památníku obětem nacismu na střelnici v Kobylisích. Jako pedagog působil v letech 2010 až 2016 na Fakultě umění VUT v Brně. Žije a tvoří v Libušíně u Kladna.