Autorský projekt:

Jonas Staal: Škola propagandy

Místo konání:
  1. PLATO Bauhaus, Janáčkova 22
Pořádá:
Společnost Jindřicha Chalupeckého ve spolupráci s PLATO

V češtině, kromě úvodu a závěru Jonase Staala a Ivany Vasevy

Rezervace na lamijacehajic@sjch.cz
(při domluvě předem je možné zajistit i hlídání dětí během programu)

Vstupné:
Fandíš 1 Kč
Podporuješ 30 Kč
Srdíčko 100 Kč

 

Celodenní blok přednášek, workshopů a debat o formách současných propagand. Uskuteční se ve Stanici propagandy, instalaci Jonase Staala v rámci Ceny Jindřicha Chalupeckého 2023.

Hosté/ky:

Jonas Staal
nizozemský umělec a letošní zahraniční host Ceny Jindřicha Chalupeckého

Andrea Průchová Hrůzová
teoretička vizuální kultury, badatelka a pedagožka, zakladatelka projektu Fresh Eye

Jan Bělíček
novinář, šéfredaktor média Alarm

Eliška Koldová
aktivistka a redaktorka feministického magazínu Druhá : směna

Andrea Tobolová
aktivistka a zakladatelka svépomocné skupiny Adriana pro přeživší sexuálního násilí

Ivana Vaseva
makedonská kurátorka, aktivistka a spoluzakladatelka organizace Faculty of things that can’t be learned

  1. Program
  2. Anotace

11 h
Jonas Staal:
Umění a propaganda ve 21. století, autorský úvod

11.20 h
Andrea Průchová Hrůzová:
Černé a bílé Madonny. Oběti a portýrky. Ženy, migrace a mediální prostor

O tom, že obrazy vyvolávají silné prožitky soucitu, stejně jako strachu, není pochyb. Dokážou nás přenášet v čase a prostoru, snad si dokonce na chvíli obléknout kůži druhé(ho). Umí však stejně dobře stavět neviditelné zdi, které nás vedou k tomu nevidět, kdo a co před námi stojí. Soucit a strach představují dva extrémní póly, pomocí nichž jsou v českém, potažmo středoevropském prostoru komunikovány příběhy a témata migrace. Co leží mezi nimi? Příspěvek prozkoumá principy a rétoriku vizuální komunikace migrace a uprchlictví z perspektivy ženských aktérek. Využije k tomu srovnání mediálních reprezentací migrace z let 2015 a 2016, označované za tzv. „migrační vlnu“, a ty porovná s obrazy současné migrace z oblastí Ruskem okupované Ukrajiny. Zajímat se bude nejen o komunikaci masmédií, ale také humanitárních organizací a anonymních českých internetových uživatelů.

12.30 h
Jan Bělíček:
Hledání třetí cesty? Česká mediální krajina mezi postkomunismem a autoritářstvím

Za reálného socialismu bděl nad obsahem médií dohled cenzury. Po roce 1989 nastává prudká změna kurzu a s ní údajně přichází éra svobody, v níž si každý novinář může psát, co chce. Při zpětném pohledu na produkci nejdůležitějších českých médií z devadesátých let je ovšem patrné, že i tato svoboda měla jasně vymezené ideologické limity. Především s rokem 2015 a takzvanou migrační krizí však do českého prostoru přichází ještě jiné ideologické tendence. Tentokrát jde o neotradicionalistické, autoritářské myšlení, které atakuje jak liberální světonázor, tak veškeré emancipační a progresivní ideové proudy. Jakým způsobem současnou situaci ovlivňují vlastníci největších českých mediálních domů, kteří takřka bez výjimek patří mezi české oligarchické elity? Jak je možné se proti těmto vlivům bránit a jakou roli ve formování české společenské debaty mohou zaujmout progresivní média?

14.30 h
Eliška Koldová:
Populistickým feminismem proti antigenderu

Během workshopu si společně ukážeme, jak fungují takzvané antigender hnutí ve střední a východní Evropě. Rozebereme, jakými strategiemi útočí na reprodukční svobody a práva queer lidí nebo skrze jaké nástroje pronikají do politické sféry. V druhé části workshopu se zaměříme na to, jak s těmito reakcionáři bojovat a nebýt u toho pouze reakční. Inspiraci budeme hledat v tradici populistického feminismu.

15.30 h
Andrea Tobolová:
Patriarchát a jeho propaganda: proč je tak těžké redukovat sexualizované násilí na minimum a dát podporu přeživším

Povědomí o tématu sexualizovaného násilí a jeho důsledků na přeživší se v naší společnosti zvyšuje. Jako společnost jsme schopni přeživším poskytnout stále více podpory. Ale jako jednotlivci v tomto směru bohužel často selháváme. Když je přeživší někdo, koho neznáme, často zaujmeme podpůrný postoj. Ale pokud je to někdo blízký a sexuální násilí se odehrává v našem bezprostředním okolí, často v poskytnutí odpovídající podpory a pomoci selháváme. Proč se to děje? Budeme mluvit o vnitřních vzorcích, které jsme přijali v procesu socializace, ať už mluvíme o propagandě patriarchátu, kultuře znásilnění, mýtu perfektní oběti nebo perfektního násilníka. Pokud chceme rozbít kruh nekončícího sexuálního násilí a sekundární (terciární…) viktimizace přeživších, musíme porozumět dynamice těchto zvnitřněných vzorců a pokusit se je odstranit.

16.30 h
Shrnutí programu, otázky a odpovědi s Jonasem Staalem a Ivanou Vasevou

Program proběhne kromě úvodu a závěru Jonase Staala a Ivany Vasevy v českém jazyce a bude živě streamován. Zahraničnímu publiku bude po skončení programu k dispozici videozáznam s anglickými titulky.

Uprostřed Stanice propagandy, instalace Jonase Staala coby zahraničního hosta letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého, se nachází Škola propagandy. V rámci této platformy probíhají během konání výstavy setkání s expertními, aktivistickými i organizátorskými kruhy s cílem společně zanalyzovat nástroje a formy současných propagand a zároveň experimentovat a vzdělávat se v metodách (anti)propagandy.

Škola bude realizována v několika termínech. Ve čtvrtek 2/11 nás čeká za přítomnosti Jonase Staala a místních hostek a hostů celodenní setkání. První sekce prozkoumá skrze příspěvky Andrey Průchové Hrůzové a Jana Bělíčka téma propagandy z pohledu mediálních obrazů a (dez)informací. Odpoledne s Eliškou Koldovou a Andreou Tobolovou bude věnované otázkám genderu a násilí, populistickému feminismu a ženské autonomii. V závěrečné části programu vystoupí také makedonská kurátorka Ivana Vaseva z organizace Faculty of things that can’t be learned, která příští rok uvede projekt Jonase Staala ve Skopje.

Během konání výstavy se v rámci Školy propagandy představí další dvě sekce věnované klimatické propagandě a tématu anti-romské propagandy a formám rezistence vůči ní.

Výstava Jonase Staala včetně programu Školy propagandy se koná v rámci mezinárodního projektu Islands of Kinship: A Collective Manual for Sustainable and Inclusive Art Institutions a je realizována s finanční podporou Ministerstva kultury, statutárního města Ostrava, Státního fondu kultury, Evropské Unie a Modriaan Fund, Amsterdam.