Výstavy

Písek ve stroji – Piekło kobiet

Díla postupně zveřejňujeme na výkladcích budovy PLATO – z ulice Janáčkovy a ze strany parkoviště – od 9/11/2020 nejpozději do konce listopadu.

Umělci:
Agnieszka Brzeżańska (PL), Anna Daučíková (SK), Ladislava Gažiová & Alexey Kluyukov (CZ), Eva Koťátková & Dominik Lang (CZ), Jan Możdżyński (PL), Kateřina Olivová & Alois Stratil (CZ), Dominika Olszowy & Tomasz Mróz (PL)

Koncept:
Jakub Adamec, Edith Jeřábková, Marek Pokorný

 

#pieklokobiet #prawakobiet #peklozien #pravazien #peklozen #pravazen

V Polsku dnes naši přátelé, umělci a umělkyně, kolegyně a kolegové protestují proti rozhodnutí ústavního soudu, se kterým v zemi v podstatě končí přístup k legálním interrupcím. Na Slovensku se zase jiní naši přátelé, umělkyně a umělci, kolegyně a kolegové angažují proti snahám zpřísnit přístup k interrupcím. Jako výraz institucionální i osobní solidarity s nimi se ostravská městská galerie PLATO a její tým rozhodla oslovit umělkyně a umělce z Polska, Slovenska a Čech, aby svůj postoj vyjádřili vizuálním gestem, které se stane součástí projektu viditelného ve veřejném městském prostoru na budově našeho sídla. Název iniciativy Písek ve stroji – Piekło kobiet využívá zcela přímočaře jedno z hesel současných protestů v Polsku. Udělejme, co můžeme!

PLATO
listopad 2020

Agnieszka Brzeżańska (nar. 1972, Gdańsk) je malířka, fotografka, keramička a videoumělkyně, studovala na Akademii výtvarných umění v Gdaňsku a ve Varšavě a na Tokijské národní univerzitě výtvarných umění a hudby. Inspiruje se fyzikou a filozofií i kognitivními systémy marginalizovanými moderní vědou: alchymií, parapsychologií, ezoterikou, domorodými znalostmi nebo matriarchální tradicí. Zajímají ji náboženská témata a přítomnost mystiky v každodenním životě a moderní ikonosféře. Její tvorba je feministická, matriarchální, kosmická a geocentrická zároveň.

Anna Daučíková (nar. 1950, Bratislava), vizuální umělkyně a pedagožka, absolventka ateliéru skla na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Koncem 70. let minulého století přesídlila do Moskvy za svou tehdejší partnerkou. Po návratu se od 90. let aktivně účastnila prosazování feministického diskurzu na Slovensku (stála u vzniku časopisu Aspekt). Jako pedagog působila na své alma mater a v letech 2013 až 2019 byla prorektorkou Akademie výtvarných umění v Praze. Vystavovala na Kyjevském bienále (2015) a na kasselsko-athénských documenta 14. Samostatně vystavovala v posledních letech v Domě umění Ústí nad Labem (2017), Slovenské národní galerii (2019) a berlínském KW Institute for Contemporary Art (2019).

Ladislava Gažiová (nar. 1981, Spišská Nová Ves) se věnuje malbě, kresbě, ilustraci a kurátorské práci. Studovala na košické Fakultě umění (2000–2002), v roce 2002 v souvislosti s nástupem na Akademii výtvarných umění v Praze se přestěhovala do Prahy. Již rok nato přestoupila na UMPRUM, kterou absolvovala v roce 2008. Ve stejném roce získala Cenu kritiky za mladou malbu. V posledních letech se věnuje spíše kurátorské práci, ve které jsou společenská témata, respektive téma romské menšiny, středobodem její práce.

Alexey Kluyukov (nar. 1983, Moskva), malíř a ilustrátor, absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Ve dvojici s Vasilem Artamonovem získali v roce 2010 Cenu Jindřicha Chalupeckého. V roce 2016 se spolu s dalšími přihlásili k tzv. „radikálnímu realismu“, jehož základním cílem je srozumitelná komunikace pokrokových ideálů. Jako kreslíř a ilustrátor navazuje na tradici politické karikatury se zřetelně levicovým a antikapitalistickým zaměřením.

Eva Koťátková (nar. 1982, Praha) se řadí mezi mezinárodně nejúspěšnější umělce své generace. Navzdory relativně nízkému věku vystavovala v řadě významných institucí po celém světě. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze. Absolvovala dále doktorandské studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, disertační práci věnovala tématu přenášení tvorby outsiderů do světa umění. Ve své tvorbě se dlouhodobě zabývá formováním lidské osobnosti výchovou a vnějším prostředím. V roce 2007 se stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Dominik Lang (nar. 1980, Praha) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) navštěvoval Ateliér intermediální konfrontace Jiřího Davida. Ve svých instalacích znovu uvažuje nad modernistickou tradicí a kombinuje ji se současnými způsoby prezentace. V roce 2011 reprezentoval Českou republiku na bienále v Benátkách prací Spící město, kde spolupracoval s plastikami svého otce, již nežijícího umělce Jiřího Langa. Od roku 2011 je vedoucím Ateliéru sochařství na UMPRUM.

Jan Możdżyński (nar. 1986, Varšava), absolvent malby Akademie výtvarných umění ve Varšavě a Právnické fakulty Varšavské univerzity. Ve své tvorbě se zabývá především tématy souvisejícími s genderovou identitou, kulturními vazbami a jejich významem a stigmatem spojeným se sexuálními preferencemi. Snaží se zachytit situace spojené s přehráváním rolí a ničit to, co se tradičně chápe jako mužské a ženské. Věnuje se boxu a vede boxerské kurzy pro přátele.

Kateřina Olivová (nar. 1982, Znojmo) je performerka, umělkyně, kurátorka, feministka, matka. Absolvovala Ateliér tělového designu na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. V roce 2018 se stala finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, v současné době vede Ateliér nová média II. na Akademii výtvarných umění v Praze. Věnuje se tématům tělesnosti, sexuality, feminismu, emocí a vztahů, mateřství či kojení. Založila Kojící guerillu, aktivistickou skupinu propagující kojení, a společně s Darinou Alster Mothers Artlovers, podpůrnou skupinu pro matky umělkyně.

Alois Stratil (nar. 1980, Olomouc) absolvent Ateliéru intermédia na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně FaVU. Jeho hlavním médiem je kresba, jejíž možnosti se v jeho práci zdají být nevyčerpatelné. Stratil se v kresebných cyklech oddává opakování motivů, různým náladám, mírná provokace střídá obklopující upřímnost a sebeironický narcismus, nostalgii, smutek, pomíjivost i věčnost. Ikonografický eklekticismus se pojí s meditativní soustředěností. Alois Stratil často působí ve dvojici se svojí partnerkou Kateřinou Olivovou.

Dominika Olszowy (nar. 1987 v Gorzów Wielkopolski) absolvovala Intermediální fakultu Univerzity umění v Poznani. Vizuální umělkyně, spolutvůrkyně několika kolektivních uměleckých iniciativ, od feministické rapové skupiny až po motocyklový gang. Autorka scénografických instalací a divadelních představení.

Tomasz Mróz (nar. 1979, Opole), absolvent Akademie výtvarných umění v Poznani. Spoluzaložil uměleckou skupinu PENERSTWO. Je autorem velkých multimediálních instalací, které zahrnují sochy ze silikonu, filmové projekce a zvukové prvky. Ve své práci používá karikaturu a grotesku a alternativní realita, kterou vytváří, je udržována v znepokojivé surrealistické poetice.