Význam uměleckých děl závisí na tom, jak, proč a kde jsou ukazována. Forma jejich prezentace ovlivňuje, jak se na ně díváme a jak je vnímáme. Dočasná struktura displej je místem, kde probíhá setkání publika s různými druhy uměleckých děl i mimouměleckých aktivit. Každý ze čtyř displejů, které v PLATO vznikly (Liquid Octagone, Čirá slabost, Bezmocná moc veškeré moci i Dům múz), vytváří odlišné prostředí a podmínky pro prezentaci.

„Čtvrtou a poslední představenou umělkyní je Daria Melnikova. Instalace pro PLATO se až s halucinační rozvlněností pohybuje na pomezí sochy, architektury a kresby. Jednotlivé křivky odhalují zálibu v dekorativních, symbolistních až secesních formách, zároveň jsou však zpracovány v současných, někdy až kancelářsky a korporátně chladných materiálech. V péči o detail a zpracování je zároveň vidět snaha oprostit dekorativnost od negativních konotací, které tento pojem v umění získalo.

Snovost – nebo spíše virtuálnost a nemateriálnost celé instalace – dodává dílu silnou filmovou atmosféru. Linie instalace, jejichž jednotlivé záhyby doslovně propojují vystavená díla, dotvářejí nejasnou zápletku. Filmovou atmosféru ještě podtrhují dramatické průhledy, kužely světla, přítomnost zakrývajícího závěsu i způsob, jakým instalaci pozorujeme. Dílo si pohrává s dramatickou rolí umění v kultuře, a nepřímo tak ukazuje, že každá prezentace umění je vždy teatrální, scénická a ve své narativitě nutně manipulativní. Je to místo činu, které v detektivním románu samo vytváří zločin a zároveň zápletku vedoucí k jeho odhalení. Tak se i prostor muzea stal postupně určitým žánrovým prostorem, prostorem spíše pro určitou situaci než pro pouhou výměnu informací, prostorem, který vnímáme poučenýma očima divadla, filmu a literatury.

Melnikova se této kulisovosti nebojí, její instalace pouze ukazuje, jakým způsobem architektura a interiérový design ovlivňují konstrukci toho, jak vnímáme sebe samé, jakým způsobem prezentujeme svůj společenský status a příběh. Umění zde není neutrálním kódem, informací, ale spolučinitelem, který tyto situace aktivně vytváří.“

Michal Novotný

Daria Melnikova (1984, Lotyšsko) absolvovala ateliér vizuální komunikace na Lotyšské akademii výtvarných umění. Ve svém díle zkoumá, jak prostor ovlivňuje a řídí lidské chování. Ve svých dřívějších instalacích se zabývala také estetikou různých interiérů a jejich znaků. Melnikova je první laureátkou kim? Residency Award. Účastnila se rezidence v Cité internationale des arts v Paříži. V posledních letech vystavovala samostatně například v Kulturfolger v Curychu, v Centru současného umění kim? v Rize, v galeriích ISSMAG v Moskvě, Konstanet v Tallinu nebo v MVT Summer House v Rize. Od roku 2016 spolupracuje se svou sestrou Agatou Melnikovou (1988). Žije a tvoří v Rize.