Čemu se bude věnovat?

Akademii povedou ti, kteří hranice architektury záměrně posouvají. Ve čtyřech blocích prozkoumáme architekturu především pomocí těla. Například prostřednictvím práce s pilou a vrtačkou nebo zapojením našich pěti základních smyslů při sběru květin a jezení. Naše těla se budeme snažit „zapasovávat“ nebo naopak „vyjímat“ ze sítě neviditelných systémů a zkoušet, jakými všemi způsoby je tělo do stavění architektury zapojeno.

Komu je určena?

Akademie je určena zájemcům různých věkových kategorií a profesí včetně studentů. Všem, kteří touží proniknout hlouběji do světa umění. Je nabídkou k dialogu o umění, umělcích a jejich tvorbě i inspiracích a omezeních. Zároveň přinese otázky na první pohled s uměním nesouvisející.

Jak se přihlásit?

Vyplňte online registrační formulář. Po potvrzení místa vás vyzveme k platbě (teprve pak bude rezervace závazná). Způsob platby je popsán ve formuláři.

Děkujeme Ministerstvu kultury ČR a Moravskoslezskému kraji za podporu.

Krmáš aneb hostina z druhé ruky

Máte pocit, že neustálá výroba nových materiálních věcí není správnou cestou? Je vám líto spotřebního zboží na jedno použití? Nemáte rádi vyhazování potravin? Pokud je vám blízký přístup přemýšlení v udržitelných, uzavřených cyklech a máte raději principy znovuobnovování nežli vyhazování starého a nakupování nového, přijďte s námi strávit první listopadový víkend Krmášem aneb hostinou z druhé ruky.

Ocitáme se v čase společenské proměny. V mezidobí nejistoty se rozhodujeme, jak dál. Stojíme na haldách vytěžené krajiny, obklopeni tunami věcí, rekvizit moderní civilizace, které pod nánosem času ztrácejí svůj smysl a účel. Jaké předměty, používané každodenně s takovou samozřejmostí, budou lidé znát třeba za 200 let?

Jeden z nejstarších kusů nábytku je stůl. Jednoduchá deska opatřená nohami, u níž se scházelo společenství, společně jedlo a děkovalo za pokrm přírodě či bohům. Stůl jako symbol pospolitosti byl po staletí středobodem domácnosti. Dnes spíš stojí v osamění obtěžkán nánosy přibývajících věcí. Moderní doba se zbavila některých tradičních hodnot i obyčejů, ale co když můžeme zjistit, že něco v minulosti mohlo být vlastně fajn?

Pojďme společně z nepotřebných trosek postavit náš nový, kultovní jídelní stůl. Naučíme se rozpoznávat kvalitní, znovupoužitelný materiál, spojovat ho různými klasickými i netradičními metodami a společnými silami vytvoříme kus nábytku, který bude odrážet vnitřní království každého spolustolovníka*ce. Z přebytků jídla, které by brzy podlehlo zkáze, nebo z plodů městské divočiny si uvaříme a vystrojíme sváteční hodovou hostinu—krmáš. Vyrobíme si také nádobí, ze kterého budeme hodovat, a ozdobíme stůl, k němuž zasedneme. Může to být náš iniciační obřad nové pospolitosti, oslava našeho společného díla a třeba i příležitost poděkovat.

V sobotu začneme společným naladěním a poté se vydáme sbírat suroviny pro náš staro-nový společný stůl a další hodovací nezbytnosti. Druhou část dne věnujeme jejich kreativnímu vyrábění a neformálním konzultacím. Neděle se pak ponese ve znamení přípravy „živé“ části krmáše – na procházce nasbíráme suroviny pro následné vaření a výzdobu. Vznik naší víkendové komunity zakončíme jak jinak než společnou hostinou.

Těšíme se na vás!

Alžběta Brůhová – nábytek, hudba
Lucie Králíková – rostliny, jídlo
Dominik Lang – kontext, překvapení
Kateřina Vídenová – nábytek, jídlo

Architektka Alžběta Brůhová (*1990) je na volné noze a vedle tradičních architektonických zadání a postupů se zaměřuje na přístup design-build (navrhni a postav). Studovala na místním gymnáziu a na Foothill High School v Americe, poté architekturu na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, semestr strávila na Polytechnické univerzitě v Madridu. Vyučila se rovněž tesařkou. Podle jejího návrhu vzniklo porcelánové nádobí pro michelinskou restauraci Alcron. Od října pedagogicky působí na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru architektury.

Dominik Lang (*1980) studoval na Akademie výtvarných umění v Praze, krátce také na Vysoké škole umělecko-průmyslové u Jiřího Davida. Po studiích působil jako asistent v ateliéru Ai Weiweie v Pekingu a také jako asistent hostujícího pedagoga na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2013 obdržel cenu Jindřich Chalupeckého, od roku 2012 spolu s Edith Jeřábkovou vede ateliér sochařství na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Vystavoval na prestižních přehlídkách v Česku i v zahraničí (např. vídeňský Pavilon Secese, 54. Bienále současného umění v Benátkách), věnuje se také architektonickému řešení výstav.

Lucie Králíková (*1981) vystudovala obor zahradní a krajinářská architektura na Mendelově univerzitě v Brně. V roce 2011 založila s Klárou Zahradníčkovou výtvarně-ekologickou platformu Efemér, která se prvotně zabývala okolnostmi dovozu a původu řezaných květin a hledáním alternativ k této praxi. Od roku 2015 Králíková pokračuje v projektu Efemér sama, přičemž navazuje na společně vystavěnou ideu, ovšem – jak říká – stále více posiluje její výtvarnou stránku. Zaměřuje se především na roli rostliny v české lidové kultuře a jejich využívání coby výtvarného prostředku. V současnosti úzce spolupracuje s fotografkou Michaelou Karáskovou a s oděvní designérkou Kateřinou Plamitzerovou.

Kateřina Vídenová (*1978) vystudovala architekturu na pražském ČVUT, v roce 1997 diplomovala v ateliéru Ivana Kroupy. Několik let také studovala fotografii na VŠUP. V letech 2009–2011 byla asistentkou ateliéru Raumlabor Berlin na VŠUP v Praze. Spolu s Adamem Wlazelem tvoří ateliér Iguanodon a také mobilní architektonickou kancelář (MAK!). Navrhují i běžnou architekturu, ale těžištěm jejich práce jsou akce ve veřejném prostoru, kde společně s dalšími odborníky z různých oborů a místními komunitami navrhují a často i přímo realizují různá zlepšení. Je zakládající členkou iniciativy Letná sobě!.