Téma: Lidské tělo jako aktér sítě vztahů
Stěžejním tématem osmého ročníku dvoudenní Letní akademie současného umění pro vyučující bude dyáda vztah-tělo. Budeme se zaobírat kulturní konstrukcí přístupu k tělům, vnímáním vlastního těla v prostředí sociálních sítí, mikrobiomem a sítí vztahů uvnitř našich těl, ale i vnímáním a využitím lidského těla především v současném umění. Narazíme na to, jak se může stát tělo politickým nástrojem a jak se nahlíží na vztah těla a mysli.
Pozvání přijali:
Jakub Černý
psycholog, sociální pracovník
Magdaléna Kašparová
umělkyně
Ľubica Kobová
pedagožka, Katedra genderových studií Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
Michal Kraus
mikrobiolog, Mikrobiologický ústav Akademie věd ČR
Andrea Mikotová
psycholožka, terapeutka
Anetta Mona Chişa
umělkyně
Program
Časový harmonogram obou dnů zveřejníme později
Ľubica Kobová: Tělo jako politický nástroj
Přednáška
Když se tělo stává nástrojem politiky, je spíše objektem politických zásahů. Zamezuje se mu v pohybu, jindy je ale do pohybu nuceno bez příležitosti zastat a odpočinout si. Omezuje se jeho reprodukční možnost – a to jak ve smyslu mezigeneračním a sexuálním, tak ve smyslu zcela základním, v možnosti vyživit a uživit se. Již schopnost těla přežít tuto nepřízeň bývá někdy označována jako politický akt kladoucí odpor moci. Předvědomá vůle, která pudí tělo k dalšímu nádechu a výdechu, ale může být zesílena a proměněna záměrným užitím těla jako prostředku politiky.
Demonstrace by neměly takovou váhu, kdyby se na náměstích a v ulicích neshromažďovali desítky a stovky lidských těl. Jindy jsou to ale ta těla, která se „jen“ obléknou jinak a pohybují se jinak a jinde, než se od nich očekává, kdo podniká důslednou kritiku stávající moci. Přednáška vychází z předpokladu, že v samém těle neexistuje nic, co by z něho dělalo výjimečný politický nástroj. Tělo se politickým nástrojem stává jen díky tomu, že mocenské vztahy ve společnosti neexistují abstraktně, ale přebývají v objektech, prostorech a tělech.
Ľubica Kobová je vysokoškolská pedagožka, vyučuje v magisterském programu genderových studií na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se zejména dějinami feministického myšlení, feministickou politickou filozofií a problematikou práce.
Anetta Mona Chişa: The Growing Argument
Workshop
Workshop vychází z umělecké praxe Anetty Mony Chişy, která dlouhodobě pracuje s materiály jako aktivními činiteli proměny. Výchozím bodem bude vápník jako „proměnlivý materiál“, který propojuje biologické, geologické i kulturní procesy – od kostí a těl přes architekturu až po průmyslové struktury. Vápník zde nebude chápán jen jako látka, ale jako proces, který narušuje hranice mezi živým a neživým, mezi tělem a prostředím. Workshop otevře otázky, jak tělo funguje jako součást širších sítí vztahů – biologických, materiálních i sociálních.
Anetta Mona Chişa je umělkyně pracující napříč instalací, videem, performancí a sochařstvím. Narozená v Rumunsku a žijící v Praze, její praxe vychází ze zvědavosti vůči materiálům jako nástrojům pro představování nových světů, nikoli pro zobrazování světa takového, jaký je. Vystavovala mezinárodně v institucích jako Kunsthalle Bratislava, n.b.k. Berlín, MuMoK Vídeň, Schirn Kunsthalle Frankfurt či rumunský pavilon na Benátském bienále.
Michal Kraus: Umění sebelásky – mikrobiom nevyjímaje!
Přednáška
Sebeláska není nic snadného. A už vůbec ne s vědomím, že bychom měli mít rádi nejen sebe, ale i hordy okem neviditelných tvorečků žijících v našem těle – mikrobiom. V lásce i všude jinde platí, že je důležité dostávat i dávat. Jak se dává láska mikroskopickým nájemníkům? Co od nich na oplátku dostáváme? A jak si s nimi – tedy se sebou – vybudovat harmonický vztah na celý život?
Michal Kraus se po studiu na Přírodovědecké fakultě UK vydal na Mikrobiologický ústav Akademie věd ČR. Zde v rámci svého postgraduálního studia zkoumá možnosti léčby autoimunitních onemocnění pomocí stravy, a tedy i skrze změny střevního mikrobiomu.
Jakub Černý, Andrea Mikotová: Zažít tělo jinak
Workshop
Workshop nabízí facilitovaný prostor pro ochutnávku prozkoumávání těla-mysli v základních pohybových modalitách vycházejících z konceptu motorických polí. Motorická pole představil do světa na tělo zaměřené psychoterapie David Boadella, pokračovatel Wilhelma Reicha, jako způsob, jak rozvíjet kontakt s vlastním zdrojem vitality a překonávat omezení daná kulturou a jejím otiskem v naší identitě. Cílem ochutnávky je přiblížit pocit a následný vhled, jaké to může být, když si dovolíme prozkoumávat svobodných pohyb napříč jeho rozmanitými polaritami.
Jakub Černý je psycholog, psychoterapeut a sociální pracovník. Pracuje jako psycholog ve zdravotnictví v ambulanci klinické psychologie. Dlouhodobě se zabývá podporou iniciativ a kolektivů v oblasti transformativní politické praxe. Absolvoval výcviky v rodinné a systemické terapii a nyní dokončuje výcvik v biosyntéze.
Andrea Mikotová je psycholožka, terapeutka a lektorka. Absolvovala výcvik v muzikoterapii, momentálně dokončuje výcvik v biosyntetické psychoterapii. Pracuje jako školní psycholožka, věnuje se soukromé terapeutické praxi, psychologickému poradenství pro studenty HF JAMU a lektorování odborných seminářů pro pedagogy ZUŠ.
Magdaléna Kašparová
Artist talk
Vizuální umělkyně a autorka knihy Hlavně se těším na sny (moje zkušenost s anorexií) se zaměří na současné estetické podoby digitálních platforem a tlak na sebevnímání, který výrazně dopadá zejména na mladé ženy, ale dotýká se lidí napříč společností. Skrze výtvarnou perspektivu otevře téma body dysmorfie, systémového podkopávání sebevědomí i proměn zraňujících vizuálních norem – od estetiky dívčích časopisů z nultých let po dnešní algoritmicky řízené digitální prostředí. Bude se věnovat i tomu, jak dnešní fenomén nekonečné retrospekce a návrat k estetice mj. počátku milénia formují současné vnímání těla, vztahů i vlastní hodnoty. Prostřednictvím své práce s koláží textu a obrazu nabídne úvahy o sebepéči i dlouhodobých, často latentních dopadech poruch příjmu potravy.
Magdaléna Kašparová je multimediální umělkyně, absolventka Akademie výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě se obrací k osobní paměti, s níž pracuje prostřednictvím (kompulzivně shromažďovaných) dobových artefaktů, popkulturních trendů, ale také dobově příznačných komunikačních kanálů (SMS, MMS, facebook…). Využívá přitom prostředků remediace a mediální archeologie.
Projekt je realizován díky podpoře Ministerstva kultury ČR a Moravskoslezského kraje: