Mezinárodní porota se rozhodla do finále 31. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého vybrat tradiční pětici finalistek a finalistů z řad vizuálních umělců a uměleckých uskupení do 35 let. Jsou jimi Jakub Choma, autorská dvojice Anna Slama & Marek Delong, Marie Tučková, Jiří Žák a umělecký kolektiv působící pod názvem Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky, který tvoří Jan Kolský, Vojtěch Märc, Matěj Pavlík a Peter Sit. Z minulého ročníku přechází umělkyně Alma Lily Rayner. Společná výstavní prezentace finalistek a finalistů i výstava zahraničních hostek se uskuteční poprvé v PLATO.

Porota ve složení: Zdenka Badovinac, ředitelka Moderna galerija v Lublani, Vjera Borozan, historička a teoretička umění, pedagožka působící v Praze, Lenka Klodová, umělkyně a vedoucí Ateliéru tělového designu FaVU VUT v Brně, João Laia, ředitel Muzea současného umění Kiasma v Helsinkách a Laurel Ptak, ředitelka Art in General v New Yorku, se seznámila s více než 80 portfolii zaslanými umělkyněmi a umělci působícími na současné české scéně. Výběr, ke kterému došla, reprezentuje širokou škálu médií i teoretických přístupů vyskytujících se v našem uměleckém prostředí. Tvorba vybraných umělkyň a umělců zahrnuje různé výrazové prostředky od materiálnějších přístupů k soše a objektu či kresbě a malbě až po multimediální instalace, společenskou angažovanost či teoreticko-vědeckou výzkumnou praxi.

Výstava finalistek a finalistů 31. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2020 poprvé nebude mít vítěze, a to z rozhodnutí zúčastněných umělkyň a umělců, kteří odmítají princip soutěže. Díky tomu by se mělo dostat stejného prostoru a pozornosti všem z nich a publikum se bude moci plně soustředit na jejich nově vznikající umělecká díla, bez nutnosti jejich vzájemného srovnávání. Namísto tradičního ceremoniálu udílení ceny připravujeme dvoudenní sympozium, hudební a performativní program, který bude živě streamovaný ve spolupráci s ČT Art.

Pro výstavu připravili umělkyně a umělci nové práce, které budou rozprostřeny po velkorysých prostorách bývalého hobbymarketu Bauhaus, v němž PLATO aktuálně sídlí, a v některých případech budou také reagovat na místní „dočasné struktury”, jako je knihovna, kino nebo tzv. stage. Návštěvníci mají možnost shlédnout několik nových krátkých filmů, komplexní sochařské environmenty, audiovizuální instalace nebo prostředí pro vznik a činnost podpůrné platformy pro přeživší sexuálního násilí a jiných forem zneužívání a útlaku. Nechybí ani diskusní a performativní program.

Zahraničními hostkami Ceny Jindřicha Chalupeckého 2020 jsou Pauline Boudry a Renate Lorenz, umělecké duo pracující společně od roku 2007 v Berlíně. Ve spolupráci s Boudry a Lorenz jsme připravili evropskou premiéru jejich nové práce (No) Time, která vznikla v koprodukci Společnosti Jindřicha Chalupeckého, Mediacity v Soulu, Frac Bretagne a CA2M v Madridu.

Karina Kottová a Veronika Čechová, Společnost Jindřicha Chalupeckého

Cena Jindřicha Chalupeckého, nesoucí jméno předního českého teoretika a kritika výtvarného umění a literatury, esejisty a filozofa, byla založena v roce 1990 z iniciativy Václava Havla, Jiřího Koláře a Theodora Pištěka. Je nejvýznamnějším tuzemským oceněním pro umělce do 35 let. Než jako soutěžní přehlídka se však v posledních letech profiluje spíše jako platforma pro zprostředkování profilových uměleckých pozic a témat současného umění. Letos se výstava finalistů a finalistek i zahraničních hostů uskuteční v Ostravě – poprvé mimo Brno a Prahu. Pro výstavu vznikají nová umělecká díla a umělecké projekty. U příležitosti výstavy se v Ostravě uskuteční rovněž zasedání mezinárodní poroty, která bude reflektovat samotnou výstavu i vybírat finalisty pro následující rok. Program pro veřejnost navázaný na jednání poroty přinese koncentrovanou zprávu o kvalitě a perspektivách současného českého umění.

Jakub Choma

Jakub Choma (1995, Košice) je studentem pražské UMPRUM (ateliér malby Jiřího Černického a Michala Novotného). Od původně malířského vyjádření se přesunul k prostorovým realizacím, asamblážím, objektům a instalacím. Jeho práce je založená na takřka laboratorních experimentech s různými materiály, jako je korek, plexisklo nebo hliník, do velké míry se ale opírá také o digitální vizuální kulturu a estetiku herních prostředí, kterou je autorova generace silně ovlivněna. Choma svým vyjádření zpochybňuje technooptimismus, jeho práce ztělesňuje jakousi dekadenci digitálně-materiálních struktur současnosti. Zajímá se o témata jako je hyperproduktivita a vyčerpání příznačné pro neoliberální společnost, ale také o D.I.Y. kulturu, populární vědu a přenosné technologie. Svou práci představil zejména v nezávislých galeriích a uměleckých centrech v České republice a na Slovensku, ale také mezinárodně, například v Lipsku, Rize, nebo indonéské Yogyakartě.

Anna Slama & Marek Delong

Anna Slama (1991, Brno) a Marek Delong (1986, Brno) tvoří autorskou dvojici od roku 2015. Delong vystudoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (Ateliér video), Slama získala titul na Konstfack University of Arts, Crafts and Design ve Stockholmu ve Švédsku a během svých studií prošla také několika stážemi, například na Estonian Academy of Arts, v Tallinnu nebo na umělecké škole v Jeruzalémě. Ve své umělecké praxi se zaměřují na instalaci, která přesahuje až do formy připomínající site specific scénografii, do které zasazují své sochy, objekty, videa nebo obrazy. Předmětem dlouhodobého zájmu autorského dua je emocionální vypětí a návrat k citlivosti a upřímnosti uměleckých děl. Vytváří prostor pro terapii a odstup od úzkosti současné generace vystavené tlaku predátorského kapitalismu a ztráty pozitivní vize budoucnosti a naděje. Svým přístupem unikají od logiky a kalkulace, a pomocí prvků pohádek, sensuality a magičnosti dávají prostor zranitelnosti, intuici a nepředpojaté orientaci ve světě. Delong a Slama pravidelně vystavují na české i mezinárodní galerijní scéně, v poslední době svou tvorbu představili například v galerii CATBOX Contemporary v New Yorku, nebo v Centru pro současné umění FUTURA v Praze.

Marie Tučková

Marie Tučková (1994, Praha) a. k. a. Ursula Uwe získala bakalářský titul na UMPRUM v Praze (ateliér fotografie Aleksandry Vajd and Martina Kohouta). Aktuálně pokračuje v magisterském studiu na Dutch Art Institute Art Praxis v Arnhemu v Holandsku. Absolvovala stáž na Bezalel Academy v Jeruzalému. Její práce souvisí tematicky s novými technologiemi a sociálními sítěmi a táže se, jak tyto proměňují lidské vnímání, komunikaci a jazyk. Zajímá se zejména to, jak ovlivňují prožívání a vyjadřování emocí. Práce Marie Tučkové je převážně autobiografická, ve svých projektech se nicméně často vyjadřuje prostřednictvím alter ega, díky čemuž dokáže objektivizovat zkoumané situace nebo hledat jiné způsoby citlivosti, rozvíjení empatie a přejmenování pocitů. Pracuje obvykle v médiu instalace skládající se ze zvukových, performativních a vizuálních prvků. Tyto sféry propojuje pomocí textu, který se často transformuje na texty písní, voiceover k videu, zvukový příběh nebo scénář pro performance. Svou tvorbu představila Tučková v řadě nezávislých galerií i institucí v České republice, ale také v zahraničí, například na Bienále mladého umění Academiae v italském Bolzanu. V letech 2016—2018 byla součástí kolektivu Ateliér bez vedoucího. V roce 2017 se stala laureátkou ceny EXIT. Společně s Evou Rybářovou tvoří autorské audio-vizuální duo Cloudy Babies.

Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky (Jan Kolský, Vojtěch Märc, Matěj Pavlík, Peter Sit)

Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky byla založena v roce 2017. Jejími stávajícími členy jsou Jan Kolský, Vojtěch Märc, Matěj Pavlík a Peter Sit. Práce skupiny vychází z probíhajícího výzkumu československé parapsychologie a také z přesvědčení, že se umění může stát prostředkem sociálního poznání. Skupina ohledává meze vědy a umění a zkoumá jejich mnohdy esoterický jazyk. Vztahuje se k technologiím a magii, jejich souvislostem s uměním, jejich příležitostné nerozlišitelnosti a k různým podobám racionality, která se v nich uplatňuje. Ověřuje, jak se mimosmyslovému vnímání vystavuje současné umění, pojímané coby součást odkouzleného a znovu se zakouzlujícího světa. Od výzkumu jevů jako telepatie či telekineze si slibuje tříbení pozornosti vůči nestandardním způsobům vytváření a přenosu informací i podivným postupům manipulace. Výstupy Pracovní skupiny byly prezentovány mimo jiné v Ateliéru Josefa Sudka v Praze v rámci Fotograf Festivalu, v galerii Kurzor z Praze, v prostoru LOM v Bratislavě, na internetu nebo v lese v rámci programu Institutu úzkosti.

Alma Lily Rayner

Alma Lily Rayner (1984, Tel Aviv) je původem izraelská umělkyně a aktivistka žijící v Praze. Je absolventkou pražské Akademie výtvarných umění, studovala také na UMPRUM a pražské FAMU. Absolvovala rezidenční pobyty například v rámci Q21 Artists in Residence ve Vídni, nebo aktuálně v ateliérovém programu kulturního prostoru Nová Cvernovka v Bratislavě. Práce Rayner se zabývá sociopolitickými tématy spojenými s otázkou genderu, traumatu a neviditelných forem násilí. Přestože jsou velmi osobní, její projekty jsou svázané s dlouhodobým výzkumem a zpochybňují dominantní mocenské systémy. Umělkyně pracuje s různými digitálními médii, audiovizuálním „zbytkovým materiálem“ a textem nebo mluveným slovem. Svou práci přesahující často do veřejného prostoru představila v Praze, ale také v Berlíně, Paříži, Jeruzalémě nebo Benátkách. Je zakladatelkou spolku Barvolam.

Jiří Žák

Jiří Žák (1989, Zlín) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze (ateliér intermediální tvorby III/škola Tomáše Vaňka). Absolvoval stáže na UMPRUM, v Šalounově ateliéru a na Univerzitě umění a designu v Karlsruhe. Pracuje především s pohyblivým obrazem a videoinstalacemi, ve kterých se zpravidla prolíná výzkumná složka s poetickou linií a formou vyprávění. Zajímá se o identitu postkomunistických zemí a její dekonstrukci skrze nezápadní perspektivy. Dlouhodobě zkoumá například problematiku exportu českých zbraní na Blízký východ, důležitým tématem je pro něj také společensko-politický vztah k informacím zveřejněným skrze média a v prostředí internetu. Jeho nejnovější práce se věnovaly také environmentální úzkosti. Žák představil svou tvorbu v řadě nezávislých galerií i institucí v České republice a v poslední době také v zahraniční, například na Varšavském bienále. Působí v kolektivu Ateliér bez vedoucího. V roce 2015 se stal laureátem ceny EXIT, v roce 2017 byl finalistou soutěže Jiných vizí na festivalu PAF v Olomouci. Pracuje pro Artyčok TV a Národní filmový archiv v Praze.

Pauline Boudry a Renate Lorenz: (No) Time

Kurátorka: Karina Kottová
Choreografie / performance pro film: Julie Cunningham, Werner Hirsch, Joy Alpuerto Ritter, Aaliyah Thanisha
Produkce: Jakub Lerch

Pro rok 2020 jsou zahraničními hostkami Ceny Jindřicha Chalupeckého Pauline Boudry a Renate Lorenz, které pracují společně od roku 2007 v Berlíně. Ve spolupráci s Boudry a Lorenz připravujeme evropskou premiéru jejich nové práce (No) Time, která vzniká v koprodukci Společnosti Jindřicha Chalupeckého, Mediacity v Soulu, Frac Bretagne a CA2M v Madridu.

Instalace Boudry a Lorenz vytvářejí napětí mezi viditelným a nejasným. Videa zachycující performance pro kameru často začínají u písně, obrazu, filmu nebo scénáře z nedávné minulosti. Umělkyně zpochybňují normativní historické narativy a konvence spojené s diváctvím. Jejich postavy a akce jsou inscenovány a vrstveny napříč časem, umělkyně si je představují vždy v nových souvislostech. Performerky a performeři, se kterými Boudry a Lorenz pracují, jsou většinou choreografové, umělci a hudebníci, se kterými umělkyně dlouhodobě diskutují o násilných dějinách viditelnosti, patologizaci těl, ale také o společenství, půvabu a rezistenci.

V dvacetiminutovém filmu (No) Time se umělkyně ptají, zda může pohyb odkazovat současně k utopickým touhám a politické beznaději? V době, kdy čelíme čím dál většímu pravicovému konzervatismu, se stává takřka nezbytností narušit progresivní pojetí času a vytvořit prostor pro to, co se skrývá za ním. Jak by vypadal minoritní mód časovosti? Čtyři performerky a performeři se chystají vstoupit do času v queer pojetí. Extrémní pomalost, asynchronicita, změny rytmu, nehybnost a pauzy – tím vším hledají únikové východy, odmítají ubíjející rytmus práce a státem sponzorované zoufalé takty bytí. V jejich pohybech se záměrně prolíná celá řada tanečních prvků inspirovaných žánry jako je hip-hop, dancehall, (post)moderní tanec či drag performance. Zjevně odlišné styly propojují nahodilé podobnosti, nutkavé pohyby a tělesné vzpomínky, jež iniciují a zároveň posouvají vzájemné doteky. Film se na konci opět vrací na začátek, aby ve sledu jednotlivých scén nabídnul nevyzpytatelný prožitek času, obzvláště pak znejistěním diváka, zda je pomalost a trhavost pohybů způsobena performujícími těly nebo digitální prostředky.

Vedle podpory vzniku této nové práce a jejího uvedení v rámci samostatné výstavy v PLATO připravujeme ve spolupráci s partnerskou organizací n.b.k. Berlin doprovodný screening vybraných videí a filmů z jejich rozsáhlé sbírky Video Forum, která skýtá před 1700 prací mezinárodních a německých umělkyň a umělců. V kurátorské spolupráci Krisztiny Hunya, kurátorky n.b.k. a Kariny Kottové, ředitelky a kurátorky Společnosti Jindřicha Chalupeckého, připravujeme pásmo videí německých autorů z této sbírky, které budou doplněny díly českých umělkyň a umělců a budou kontextualizovat formální i obsahové postupy Boudry a Lorenz, jako je vztah živé performance a filmu či záznamu, choreografie prostoru a tělesnosti, nebo choreografie jako politikum. Screening bude uveden v PLATO rámci Jury Weekendu (6/12/2020).

Karina Kottová

Pauline Boudry a Renate Lorenz jsou mezinárodně etablované umělkyně, které vystavovaly již v mnoha významných kontextech. V roce 2019 představily projekt „Moving Backwards“ ve Švýcarském pavilonu na Mezinárodním bienále v Benátkách. Práce „Telepathic Improvisation“ s performancemi Marwy Arsanios, MPA, Ginger Brooks Takahashi a Wernera Hirsche, byla uvedena v roce 2017 v galerii Participant v New Yorku. Dílo „Silent“ s performance Aérey Negrot bylo uvedeno na Bienále pohyblivého obrazu v Ženevě v listopadu 2016. V roce 2015 vznikla práce „I Want“ s performance Sharon Hayes, představená na samostatné výstavě Boudry a Lorenz v Kunsthalle Zürich a Nottingham Contemporary. Nedávné samostatné výstavy zahrnují „Telepathic Improvisation“ v Centre Culturel Suisse Paris (2018) a CAMH Houston (2017), „Portrait of an Eye“ v Kunsthalle Zürich (2015) „Loving, Repeating“ v Kunsthalle Wien (2015), „Patriarchal Poetry“ v Badischer Kunstverein (2013), „Aftershow“ v CAPC Bordeaux (2013), „Toxic Play in Two Acts“ v South London Gallery (2012), nebo „Contagieux! Rapports contre la normalité“ v Centre d´Art Contemporain Geneva (2011).

Výstava se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Pro Helvetia, Česko-německého fondu budoucnosti a IFA (Institut für Auslandsbeziehungen).