Interakce s existujícími obrazy a jejich přibližné zařazení do kontextu současné vizuální kultury je pro většinu z nás přirozený proces.

Výstava Skɪz(ə)m je koncipována tak, aby obrazy aktivovaly i podvracely kulturně konsolidované významy umění. Záměrně pracujeme „pouze“ s fotografií, o které se až v 80. letech 20. století začalo hovořit jako o „současném umění“. Jakkoli se o překročení její diskurzivity, převážně v posledním desetiletí, pokoušejí mnozí autoři, my této situace využíváme k znásobení možnosti vnímat přidané hodnoty a přesahy této disciplíny.

Precizní dramaturgie výstavy vytváří pohlcující vizuální prostředí – je závislá na naší ochotě zápasit s novými kontexty. Dvojsečné alegorie odhalují vrstvy potěšení i nepohodlí číhající pod povrchem estetického zážitku.

Nejsme si zcela jisti, zda jsou naše překvapené reakce vyvolány nesnadnou zařaditelností díla, či naší limitovanou představivostí. Nebo zda účinky, které při zhlédnutí výstavy zažíváme, jsou produktem naší mysli a její přirozené potřeby vstřebat kánon předkládané kulturní historie.

DD & LD

Ilit Azoulay (*1972, Tel Aviv, Izrael) studovala na Akademii výtvarných umění a designu Bezalel v Jeruzalémě. Pomocí tisíců fotografií ve vysokém rozlišení vytváří kolážová panoramata simulující fiktivní prostory. Na základě jednotlivě fotografovaných segmentů zničených, historicky významných budov vytváří utopické obrazy s archeologickým podtextem. Uspořádala samostatné výstavy například v Centru pro současné umění v Tel Avivu, Kunst-Werke v Berlíně a Andrea Meislin Gallery v New Yorku. Získala ocenění Recontres d’Arles Discovery Award, Constantinen Photography Award a podílela se na mnoha skupinových výstavách v Paříži, Melbourne, New Yorku, Jeruzalémě, Mnichově a Berlíně. Její práce je součástí mnoha sbírek, mimo jiné MoMA v New Yorku, Centre Pompidou v Paříži nebo Lacma v Los Angeles. Žije a pracuje v Berlíně a Tel Avivu.

Andrey Bogush (*1987, Petrohrad, Rusko) vystudoval Finskou akademii umění v Helsinkách a psychologii na Petrohradské státní univerzitě. Ve své práci zkoumá nestabilní povahu produkce obrazu přenosem digitálních dat do analogové formy. Z osobního i online archivu fotografií vyvíjí pomocí digitální manipulace a technologie CGI nové kompozice, které pak do výstavního prostoru přenáší ve vícerozměrných instalacích. Jeho rozsáhlé instalace byly vystaveny v Tate Modern v Londýně, ve Finském muzeu fotografie, Kunsthalle v Helsinkách, NRW-Forum v Düsseldorfu nebo Kiasma muzeu v Helsinkách. Získal ocenění na francouzském Festivalu International de Photographie d'Hyères v Hyères, Foam Talent v Amsterdamu a letos ho čeká rezidenční pobyt v rámci Cité internationale des arts v Paříži. Žije a pracuje v Helsinkách a Berlíně.

Roger Ballen (*1950, New York, USA), americký fotograf, žije v jihoafrickém Johannesburgu a v jeho okolí pracuje od 70. let. Ballenova práce se vyvíjela po dobu čtyř desetiletí, začala v oblasti dokumentárního filmu, ale jeho přístup se rozšířil o fiktivní vizuální dialog mezi lidmi, jejich architektonickým prostorem, nalezenými objekty a domestikovanými zvířaty. Studoval psychologii na Kalifornské univerzitě. Podílel se na klipu pro Die Antwoord s názvem I Fink U Freeky a samostatně vystavoval mimo jiné ve Fahey/Klein Gallery v Los Angeles, WILLAS contemporary v Oslo, Istanbul Modern v Istanbulu, Christophe Guye Galerie v Curychu a Hamiltons Gallery v Londýně. Jeho práce je zastoupena ve sbírkách Tate Britain a Victoria and Albert Museum v Londýně, Rijksmuseum a Stedelijk Museum v Amsterdamu nebo MoMA v New Yorku.

Asger Carlsen (*1973, Frederiksberg, Dánsko) začínal jako novinářský fotograf a fotograf z míst činu. Znepokojivými úpravami fotografií lidských, zvířecích a neživých forem vytváří fotografické sochy. Surrealistická hyperrealita neskutečných, postprodukčně a až klinicky upravených amorfních těl rozostřuje hranice ze zdánlivě upřímného a pravdivého světa. Vystavoval ve Foam Museum v Amsterdamu, Muzeu současného umění Macro v Římě, v galeriích Sade v Los Angeles, V1 v Kodani, Cob v Londýně, v Dittrich & Schlechtriem v Berlíně a na 9. ročníku berlínského bienále. Žije a pracuje v New Yorku.

Elise Mazac tvořící pod uměleckým jménem Mazaccio (1988, Villefranche-de-Rouergue, Francie) a Robert Drowilal (1986, Rodez, Francie) spolupracují od roku 2009 jako duo Mazaccio & Drowilal. Mazaccio studovala na École des Beaux-Arts de Paris a School of Visual Arts, New York; Drowilal získal titul na Nantes School of Art a v roce 2017 byli rezidenty International Studio & Curatorial Program ISCP v New Yorku. Mazaccio & Drowilal pracují s fotografií a koláží, která komentuje aspekty současného světa. Jejich vizuální praxe a estetický přístup jsou silně ovlivněny současnou ikonografií a digitální kulturou. V roce 2013 se stali vítězi rezidenčního programu BMW v Musée Nicéphore-Niépce. Jejich práce byla samostatně vystavována na Recontres d’Arles, Les Abattoirs v Toulouse, Multimedia Art Museu v Moskvě a ve Francouzském institutu Alliance Française v New Yorku. Jsou hostujícími lektory na École cantonale d’art de Lausanne (ECAL) ve Švýcarsku. Žijí a pracuji ve Villefranche-de-Rouergue.

Lukáš Jasanský (1965, Praha) a Martin Polák (1966, Praha) jsou již od 80. let tvůrčím duem, které zdůrazňuje a ctí formální atributy fotografie, ale zároveň je specifickým způsobem podvrací. Ačkoli rádi zobrazují všední a často až banální náměty a inklinují k tradičním žánrům, jako je krajina, reportáž, portrét, zátiší, tak je dokáží obrátit naruby humorem, obsahem nebo naopak bezobsažností a nezařaditelností. Poměrně přesně tak již několik desetiletí doslova „zkoumají“ médium fotografie. Samostatně vystavovali v Domě fotografie Galerie hlavního města Prahy, Musée d’art modern de la Ville de Paris, Kunst Haus Hamburg, Galerii Václava Špály v Praze, Moravské galerii v Brně, Galerii Svit Praha a BWA Zielona Góra a Tarnów v Polsku, galerii Bunkier Sztuki v Polsku a na Expo 2005 v Japonsku. Žijí a pracují v Praze.

Joanna Piotrowska (*1985, Varšava, Polsko) vystudovala londýnskou Royal College of Art a Akademii výtvarných umění v Krakově. Její umělecká praxe se zaměřuje na rodinné struktury a jejich vztah k systémům – včetně politiky, ekonomiky a sociálního i kulturního života. Poukazuje na společenskou hierarchii, převádí gesta a každodenní intimní chování do nových scénářů a dává jim téměř karikaturní kvalitu. Samostatné výstavy měla v Tate Britain v Londýně, Kunsthalle v Basileji, Madragoa Gallery v Lisabonu a Galeria Dawid Radziszewski ve Varšavě. Zúčastnila se přehlídek v Kunsthalle Wien, MoMA v New Yorku, Andrew Kreps Gallery v New Yorku a 10. ročníku berlínského bienále. Žije a pracuje v Londýně a ve Varšavě.